Základní škola a Mateřská škola Strunkovice nad Blanicí

Školní výuka ve Strunkovicích je prokázána jak před třicetiletou válkou, tak i po ní. Důkazem je existence dopisu strunkovického učitele Josefa Berana Plzeňského pravděpodobně z let 1593–1600 nebo soupis škol netolického vikariátu, jenž zaznamenává v roce 1677 školu ve Strunkovicích, která byla jednou z deseti škol v tomto správním území.

Do roku 1681 se vyučovalo po domech, kde byly větší světnice. Škola mající jednu velkou místnost se nacházela po roce 1681 v přízemí staré radnice. Okolo roku 1800 se přistavěla ještě jedna učebna. Se zbořením radnice v roce 1841 zmizela i stará škola, v níž se už od podzimu roku 1837 nevyučovalo. Se stavbou školy se začalo 26. dubna 1843 a vyučovat se v ní začalo 18. října 1844. 8. listopadu 1846 byla škola slavnostně vysvěcena okresním školním dozorcem, důstojným panem farářem vlachobřezským Emanuelem Ašvicem.

Původně zde byla škola jednotřídní, od začátku roku 1849 dvojtřídní, od roku 1876 trojtřídní a od roku 1885 čtyřtřídní. V průběhu dalších desetiletí zůstávala organizace vyučování neměnná, a to i přestože školu navštěvovalo poměrně hodně žáků. Největší počet žáků měla škola v roce 1903, a to 330 za ředitelování Tomáše Slunéčka. Malé organizační změny nastaly k 1. 1. 1939, kdy byla škola šestitřídní (173 žáků). Ve školním roce 1940–41 byla při škole zřízena jedna prozatímní pobočka, takže škola měla tehdy čtyři definitivní postupné třídy, jednu definitivní pobočku při II. třídě a jednu zatímní pobočku při III. třídě (149 dětí). Pobočky byly ve školním roce 1941–42 zrušeny a od listopadu 1941 byla škola pouze trojtřídní (140 žáků). Po válce zůstal škole charakter malotřídní školy – vyučovalo se ve třech až pěti třídách, a to podle počtu žáků.

Ve staré školní budově proběhly větší stavební úpravy v roce 1934 (nová okna, dveře do tříd, nové podlahy, nové stupínky, nová fasáda) a v roce 1959. V srpnu roku 1995 zahájil Stavební podnik Prachatice přístavbu k  budově II. stupně (čp. 202) a na podzim roku 1996 ji dokončil. Škola tímto získala odborné učebny, sborovnu a ředitelnu. Celá budova byla napojena na  vlastní plynovou kotelnu.

V průběhu existence školy došlo k mimořádným událostem na konci 2. světové války. V únoru 1945 žáci opustili své třídy, aby se do nich mohli nastěhovat nejprve uprchlíci z východu a v dubnu němečtí vojáci (v kronice o  tomto píšou: „Uprchlíci kradli řídícímu učiteli uhlí a dříví, znečistili a  zaneřádili školu tak, že to již nebyla škola, ale chlév“). Školu uvedly do  pořádku Němky ze Strunkovic. Děti tehdy nechodily do školy, byly vzdělávány náhradním způsobem, většinou formou domácích úkolů. Učitelé se starali o  uprchlíky a poté i o německé vojáky. Konec války přivítala školní mládež před školní budovou, vztyčili státní vlajku, a to za doprovodu místních muzikantů, kteří hráli československou a anglickou hymnu. Oslava byla přerušena projíždějícími německými vojáky, kteří do zúčastněných stříleli. Naštěstí byla zraněna pouze jedna starší žena. V úterý 22. května 1945 začalo opět pravidelné vyučování ve čtyřech třídách, ale už 24. května podle nové úpravy přešli žáci IV. třídy do měšťanské školy v Bavorově a škola se stala opět trojtřídní. Při reorganizaci okresů a krajů v roce 1949 přešly Strunkovice k prachatickému okresu a žáci odcházeli do měšťanské školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Od školního roku 1991–92 dokončují všichni žáci základní vzdělání ve strunkovické škole.

K 1. 9. 1991 doznala škola velké změny. Byla zde otevřena úplná základní škola. Kmenové třídy 2. stupně (6.–9. postupný ročník) byly po stavebních úpravách umístěny v prostorách dvou tříd mateřské školy v čp. 202, vybudované v roce 1978.

Z významných osobností, které ve škole působily, jmenujme alespoň Václava Hese (působil zde v letech 1822–1867). V roce 1922 založil školní kroniku. Za jeho působení v roce 1852 byla zdejší škola prohlášena biskupskou konsistoří v Českých Budějovicích za školu vzornou. V letech 1857–1904 nejprve jako pomocník, od roku 1867 jako samostatný učitel a poté jako řídící učitel zde působil Tomáš Slunéčko a v letech 1878–1879 i spisovatel Antonín Herites z Vodňan jako učitel. O historii školy píše Jarolím Mařík v publikaci Paměti městyse Strunkovic (1926), dále Josef Mašek v knize Paměti o školách a  učitelích na Prachaticku (ONV Prachatice, 1969) a velice stručně i dr.  Jaroslav Kudrnáč v knize Strunkovice nad Blanicí od pravěku do novověku (Nakladatelství a vydavatelství IRES, Písek 1998). V okresním archivu v  Prachaticích je možné nahlédnout do školních kronik z let 1822–1939, dále z  let 1940–1969. Ve škole je k dispozici kronika vedená od školního roku 1969/70 až do současnosti.

Podle archivů zpracovala Mgr. Hana Pártlová